neděle 5. června 2016

Jarní Praha

Dlouho jsem nic nepublikovala, měla jsem pro to své soukromé důvody, ale teď už zase nastal čas se podělit o zážitky, takže tady je jeden z nich.
To jsem si tak jednoho slunečného rána řekla, že se podívám trošku po pražských památkách a ejhle, jsem tady 35 let a ještě jsem nebyla na Loretě. A tak jsem se tam vydala. Loreta je klášter, který je ve vlastnictví Řádu Kapucínů, můžete tam navštívit čtvercový ambit, který je vyzdoben nádhernými stropními malbami a různými malými kapličkami zasvěcenými jednotlivým svatým, dále pak Svatou chýši (Santa casa), která byla postavena roku 1626 podle italského vzoru kaple v italském Loretu, je bohatě zdobená reliéfními sochami na exteriéru budovy a uvnitř se nachází oltář s milostnou sochou P. Marie Loretánské. Nádherný je i Kostel narození Páně, který byl dokončen v roku 1722. Dále se tu nachází Loretánský poklad, který je vedle svatovítského pokladu největším a nejcennějším pokladem v českých zemích. K nejcennějším patří domácí oltářík z Ausburgu a Diamantová monstrance, která má na sobě diamanty ze svatebních šatů  Ludmily Evy Františky, hraběnky Kolowratové z roku 1695.
Po návštěvě Lorety jsem pokračovala na Pražský hrad, bylo právě 12 hodin a neděle, takže předávání stráží bylo asi více slavnostní, hrála k tomu kapela, ale vidět nebylo skoro nic, bylo tak strašně moc lidí. Do Chrámu Sv. Víta jsem nešla, ale zjistila jsem, že je možné vystoupat na jižní věž chrámu a tak jsem i učinila. Necelých 300 schodů po točitém schodišti nebyl takový problém a výhled na Prahu byl úchvatný, hlavně proto, že se vydařilo počasí.

















1695

pátek 26. prosince 2014

Zimní podvečer

Čas od času si vzpomenu, že můj foťák má i různé filtry, které můžu při focení využít. A když už začnu, tak pak nevím, kdy skončit :-). Podvečerní obloha 25. 12. 2014 byla plná mraků, nevlídná a zatažená, a tak jsem použila filtry, které tuhle zamračenou náladu ještě více umocnily. A i přesto, že jsou snímky mírně ponuré, mě se to líbí :-), hlavně ten první dramatický tón a hned za ním sépiová.

čtvrtek 25. prosince 2014

Vánoční stromek 2014

A rok je za námi a jsou tu zas Vánoce.... letos jsem si koupila nové, fialové ozdoby, strašně dlouho jsem ho chtěla, tak letos jsem si to přání splnila. Není celý fialový, to bylo dost tmavý, takže jsem ho kombinovala se stříbrnou. Fialové ozdoby jsou všechny nové a tím pádem plastové, moc mi to nevadí, protože si člověk nemusí dávat tak velký pozor při zdobení, ale ty stříbrné.... menší jsou také plastové, ale všechny větší a střední jsou staré a skleněné, kupovala jsem je na první rodinný stromeček a tenkrát se plastové zkrátka ještě nedělaly :-).

Advent v Praze

V Praze nechodím moc po vánočních trzích, na Staroměstském náměstí jsem nebyla už léta a tak zajdu jen na trh na smíchovský Anděl, na Náměstí Republiky, někdy na Náměstí Míru a tentokrát jsem se podívala na nazdobenou budovu Quadrio na Národní Třídě, je nově postavená a ve vnitrobloku je zajímavá otáčecí hlava muže, celé je to ze takových stříbrných pruhů a neustále se to otáčí, v každé hotové poloze to zůstane jen vteřinku dvě, a pak se zase nehlučně otáčí dál. Přitahuje to hodně lidí, všichni tam pod tím stojíme, koukáme nahoru a nemůžeme se vynadívat :-). A až uvidíte toho černého bublinkatého koně a jakési druhé bílé zvíře, jak lezou ze stropu dolů k zemi, tak opravdu lezou takto, neotočila jsem foťák. Na Náměstí Republiky jsou trhy zcela klasické, ve stáncích je hlavně jídlo a sladkosti, nějaké ty vlněné čepice, rukavice, nějaké oblečení, šperky, věci z medu, ze dřeva, z vosku ..... opravdu už tam není nic, co tam nepatří, ale ten výběr je tak úzký, že si nedovedu představit, že tam kupuji nějaký dárek, pokud to nebude svíčka, medovník nebo drátěný šperk, proto asi tak ráda jezdím za hranice, kde jsou trhy pestřejší. Ale vaječný punč měli i tady moc dobrý :-), no a samozřejmě, všechno foceno za tmy a narychlo, takže opět jen reportážní snímky.

pondělí 22. prosince 2014

Advent v Drážďanech

V Drážďanech na adventních trzích (13. 12. 2014) jsem už byla, ale vůbec mi nevadilo jet znovu, protože minule jsem neprošla všechny. Letos jsme tedy začali na druhém konci, v Innere Neustadtu, to je část města za mostem Augustus, který vede z Theaterplatz, místa, na které se dostane úplně každý, kdo si projde historickou část Drážďan. Co nám tedy vůbec nepřálo, to bylo počasí, v Čechách byla nebývale teplá sobota, slunečno a 12 stupňů, v Drážďanech 7 a pršelo.... a vydrželo to opravdu celý den, takže to nebyla ta nejhezčí procházka po městě, promokli jsme, nechtělo se nám manipulovat s deštníky mezi tou hromadou lidí, což byl druhý problém, lidí spousta, deštníky, mokro....
V Innere Neustadt, přímo za zlatou sochou saského kurfiřta Fridricha Augusta I. , začínaly Augustovské trhy a hned na ně navazovaly barokní, ale v podstatě to byl jeden a ten samý trh. Barokní náladu měly vytvořit stánky, které byly zahalené v bílém baldachýnu, nahoře měly zlaté koule, uprostřed trhu byl nazdobený modrý strom... tomuto trhu se taky někdy říká mezinárodní, internacionální, proč? Protože právě tady, co stánek, to jiná národnost a tak jsme tady viděli 3 české stánky, dva s ozdobami, jeden s trdelníky, autentické jídlo a výrobky z Afriky, z Mexika, z Peru, z dalších částí Evropy, bohužel si nepamatuji všechny. V jisté chvíli jsme hledali záchod a našli jsme ho ve starším obchodním centru, byl suterénu a když jsme vyšli, koukáme, co to tam ještě je a on to bleší trh. Koupila jsem si na něm dvě postavičky Louskáčka za euro padesát, to bylo radosti, nový by stál nejméně 5 euro :-).
A pak hurá přes most na Středověký trh, pak se podívat k Zwingeru, prošli jsme slavným a nejstarším trhem Striezelmarkt, ale tam bylo tak nacpáno, že opravdu jen prošli, a usušit jsme se šli do obchodního domu Karstadt, jediné suché místo široko daleko. Na Prager Strasse byl taky moc hezký trh, svezli jsme se na ruském kole a už byl čas na návrat. Opět jsme obešli Striezelmarkt, ale z druhé strany a byly před námi poslední dva trhy - na náměstí Neumarkt a u kostela Frauenkirche. První je také historický, zhruba z přelomu 19. a 20. století, ten u kostela je zcela klasický a protože se táhne od kostela ulicí Munzg. až k terasám (odkud je krásný výhled na řeku Labe i na město), je tady nejhezčí výzdoba, která je natažená mezi domy. A to byl konec výletu, který byl sice upršený, ale my jsme si ho přesto docela užili.