sobota 31. prosince 2011

První sníh


Hmmmm.... nevím, nevím, zda to mám prvním sněhem vůbec nazvat, ale ano, napadla jakási bílá pokrývka, tak je to první sníh, ale samozřejmě, že téměř všechen je během dne pryč, dneska byl totiž krásný, slunečný den. Sněžit začalo včera (30. 12. 2011), přesně, jak to meteorologové předpověděli, nic po tom sněžení nezůstalo, ale že opravdu sněžilo, to jsem zachytila na fotkách. O zbytek se postarala noc a ráno to všechno hezky zamrzlo, takže to pěkně klouzalo.... Já osobně v Praze sníh ráda nemám, je to vždycky velká břečka, za chvíli jsou z něj špinavé hromady čehosi u chodníků, takže jestli letošní zima se tímto přídělem sněhu pro Prahu vyčerpala, já se zlobit nebudu. Ale něco mi scházet bude.... těch prvních pár hodin, když napadne nový, bílý sníh, všechno se okolo třpytí, pod nohama to křupe, teprve to je ta pravá zima, tohle mám ráda a i za cenu pozdějších plískanic bych to ráda v zimě zažila. Tak uvidíme... a protože je dneska Silvestr, užijte si ho, oslavte ho, moc to nepřežeňte a do toho Nového roku - vše nejlepší všem. Erika

čtvrtek 29. prosince 2011

Jak přezimuje moucha

Nedalo mi to a prohledala jsem na internetu pár článků, kde se píše o přezimování mouchy. V podstatě jsem se se svojí domněnkou trefila, moucha mívá kolem 5 pokolení za rok a poslední přežívá zimu. Dospělé mouchy přezimují v různých škvírách, ve dřevě, v oknech, zaryjí se do země, zavrtají pod kůru stromů, spadané dřevo nebo kamení, schovají se v přírodě i v lidských obydlích. Zajímavé je, že skrýše, které si k přezimování vyberou nejsou dokonale chráněny před mrazem, jak bychom se mohli domnívat, ale jsou to hlavně takové skrýše, které je chrání před ptactvem a jinými nepřáteli, aby je nesezobli jako potravu (to si vybrala dobře, za zavřené okno lodžie běžně nelétají ptáci). Hmyz v těchto úkrytech trpí zimou a mrazem, ale protože jsou dokonale přizpůsobené snášet stav letargické strnulosti, jsou schopny přežít i tu nejtužší zimu. A na jaře se probudí a poletí dál, aby zplodily další generaci much.
No... a já mám teď etický problém, naše moucha je velice pravděpodobně živá, ve strnulém stavu by chtěla na našem balkóně přežít zimu, chudinka se ale ani neschovala někam do rohu a tak jí neustále hrozí, že ji omylem rozmáčkneme, smeteme, zašlápneme a bude po ní. Amen. Hmmmm..... to by vlastně neměl být problém, vždyť přece mouchy běžně zabíjím, když mě v létě otravují a usedají na moje jídlo a přenáší kde co, proč mám teď problém zabít přezimující mouchu? Když se, notabene, na jaře probudí a snese fůry vajíček a vyrojí se z toho spousty much, které budu honit po bytě plácačkou? Asi je mi jí líto, možná se chci podívat, jestli je opravdu živá a po zimě se probudí a odletí, asi jí nechci jen tak plácnout a smést do koše, když mi zrovna nic nedělá.... nevím, ale tak nějak to asi bude. A tímto si naše milá moucha zachránila život :-)))))..... (zatím)

středa 28. prosince 2011

Moucha

Kde se vzala, tu se vzala, přiletěla na naši lodžii moucha. To by nebylo nic neobvyklého, mouchy k nám, do 10. patra, sem tam zaletí. Taky jim bývá na zasklené lodžii hezky teplo :-)) a takhle moucha nebyla výjimkou, posadila se na lodžiový panel, nemáme dole sklo, ale nějakou dřevotřískovou výplň, na které se dobře zachytila a tam už zůstala. Všimla jsem si jí asi tak, jako když sem tam vidíte někde sedět mouchu, tudíž skoro nijak, myslela jsem, že odletí. Když jsem šla ale na balkón poněkolikáté a moucha seděla stále na jednom místě, to už mě do oka uhodilo a jala jsem se pátrat, co že tam asi dělá? Taky mě lákalo si jí takhle zblízka vyfotit, jak často vám zapózuje moucha, že jo? Inu, vzala jsem foťák, milou mouchu opatrně nafotila, abych ji neshodila ze stěny a usoudila, že moucha se rozhodla u nás přezimovat a že takovéhle ztuhnutí je jejich způsob přežití zimy, má to spousta zvířat, tak proč ne moucha, ale nejsem odborník na mouchy, tak jen hádám. No..... anebo je mrtvá. Ale jestli je mrtvá, tak proč stále drží nožičkami na stěně? To bych spíš předpokládala, že jako správná mrtvola spadne ze stěny dolů, ale ona ne, už druhý měsíc se takhle hezky drží nožičkami na zdi. Mým cílem je: neshodit ji ze stěny dolů po celou zimu a počkat si na jaro, jestli opravdu obživne a odletí anebo jestli je fakticky mrtvá. Teda...,  musí se milá moucha modlit, abych zrovna nevěšela prádlo s nějakým větším rozmachem a nechtěně ji nerozplácla na stěně, to už by se toho jara ani nemusela dočkat. Tak to vidíte, nakonec se bude kvůli jedné živé/mrtvé mouše na balkóně omezovat celá rodina :-)). A co myslíte vy, jak to vlastně je?

neděle 25. prosince 2011

A je to za námi....

Je po Štědrém dni a já jsem v tom předvánočním shonu nestihla uveřejnit pár fotek z českých ulic a trhů. Proč jsem je vlastně chtěla přidat? No..... abych pravdu řekla, pro krásně nazdobené trhy a ulice utíkám stále jen do Německa nebo do Rakouska a na ty naše trhy trošku zapomínám. Ano, nejsou obvykle tak velké, ani tak moc nazdobené, ale jako jejich plus musím říct, že už se zde dá koupit jen vánoční nebo dárkové zboží, sýry nebo uzeniny, vše většinou od drobných výrobců, a ruské matrjošky, jako před léty, ty už tady nepotkáte, to je jednoznačný posun. Že na trhu na Náměstí Republiky je svařák za 45,-? No a co, jsou Vánoce, jedinečná příležitost dopřát si něco navíc, tak i prodejci reagují tržně. Nakonec, na posledním adventu u Wolfgangsee jsem dala za svařák s hrnečkem 3,90 euro, hrneček byl za 2 eura a zbytek byl za svařák, v korunách okolo 48,-. První fotky jsou právě z Náměstí Republiky, takhle krásně ozdobené bylo obchodní centrum Paladium. Ten velký anděl stál na Náměstí 14. října před kostelem Sv. Václava a mně připomněl anděly v Rakousku, vzpomínám si, jak jsem si pomyslela, když jsem je fotila, škoda, že takovou krásnou výzdobu nemáme u nás. A vida, našla jsem ještě většího a krásnějšího. Poslední fotka je z trhů u Anděla, vše bylo laděno do modré barvy a věřte nebo ne, svařák zde stál jen 30,- kaček :-)), trhy byly větší a nabídkou zajímavější, než ty na Náměstí Republiky, to víte, čím lepší adresa.....
Dnes, když o tom píšu, už jsou trhy minulostí, stejně tak i ten nejsvátečnější den v roce, všechny dárečky jsou rozbalené, většina řízků snězená, tak co si přát dál? Trochu pohody a klídku a možná i ta trocha sněhu by neškodila, aby byly Vánoce opravdu Vánocemi, jak si je já pamatuji z dětství.

neděle 18. prosince 2011

Advent na Wolfgangsee

Jestli chcete zažít opravdový vánoční advent, bez lítání po obchoďácích a skupování všeho možného, jeďte k jezeru Wolfgangsee, je blízko Salzburgu. Na březích jezera se nachází 3 městečka, která jsou v tomto vánočním čase krásně vyzdobená a opravdu je to tady jen a jen o Vánocích. Jsou zkrátka všude. Městečko St. Gilgen má jako vánoční symbol svíci, St. Wolfgang lucernu (skoro 20ti metrová se plaví po jezeře) a Strobl je ve znamení komety. Tyhle symboly potkáte všude a už jen pohled na svátečně vyzdobené budovy a trhy, vůně jídla a pití ze všech stran, vám vánoční atmosféru vykouzlí, ať chcete nebo nechcete :-)). A kvůli tomu jsme tam vlastně jeli, byli jsme zvědaví, jak vypadá advent u jezera, kde se z jednoho města do druhého dopravujete lodí a na vyhlídku na kopec si vyjedete zubačkou. Byl to moc hezký vánoční výlet, škoda, že se nezvedla mlha a Alpy okolo nás byly skoro neustále v mlžném oparu, ale i tak se nám tam líbilo, byl to opravdu "jiný" advent.
Více informací o našem výletě si přečtěte na mých stránkách http://www.erica.cz/akce.htm, zde je vstup přímo do galerie s obrázky: http://www.erica.cz/galerie/ostatni/wolfgangsee/wolfgangsee.htm.


čtvrtek 8. prosince 2011

Pohled vzhůru

K napsání toho příspěvku mě inspirovala hned dvě děvčata, kolegyně z práce a kamarádka, když jsme se vracely Starým Městem pražským z hospůdky domů. Kolegyně je cestovatelka a stejně jako já na svých cestách zuřivě fotí. A já jsem jednou v létě čekala na tramvaj a náhodou jsem zvedla hlavu vzhůru a viděla jsem, že jsou pod každým oknem na fasádě takové malé obličejíčky. Uvědomila jsem si, že jsem o tom slyšela povídání v televizi a než přijela tramvaj, tak jsem zkoukla všechny obličeje v ulici. Správně se jim říká maskarony nebo i cherubíni, měli za úkol chránit dům před vším zlým. Přijela jsem do práce a povídám kolegyni co jsem viděla a shodly jsme se na tom, že kdyby jsme v té chvíli stály ve městě v Německu, Francii nebo Anglii, tak opět zuřívě fotíme každý detail, ale protože tady to máme okolo sebe každý den a na dosah ruky, tak si toho ani nevšimneme.

Druhý příběh s kamarádkou byl podobný, šly jsme okolo nějakého kostela, bylo k půlnoci a kostel byl hezky osvícený a kamarádka mi říká, touhle ulicí chodím každý den do práce a z práce a někdy, když vidím cizince, jak cosi fotí, tak chvíli počkám a když odejde, stoupnu si na jeho místo a zadívám se tím směrem, kterým fotil. A kolikrát užasnu, jaký se mi naskytne krásný nebo nezvyklý pohled na něco, co vidím každý den, z úhlu, který by mě ani nenapadl a říkám si, jak málo zvedáme oči nahoru a o jakou krásu tím přicházíme. Tyhle dvě situace mě přiměly, abych i já zvedala oči nahoru častěji a častěji a tak to od té doby dělám a mám z toho radost. Samozřejmě, že se o ní podělím i s Vámi.

Jako první Vám představím kostel Sv. Ludmily, který se nachází na Náměstí Míru v Praze 2. Nebudu tady vypisovat jeho historii, na tu se podívejte zde: http://www.turistika.cz/mista/kostel-sv-ludmily , ale musím zmínit, že jsem si myslela, že je staršího data, ne z konce 19. století, základní kámen byl položen 25. 11. 1888. Kostel má dvě věže vysoké 60 metrů, je postaven v novogotickém stylu a je bohatě ozdoben sochami a reliéfy. Však se podívejte sami a až půjdete okolo, zvedněte oči, stojí to za to :-))


neděle 4. prosince 2011

Vánoční vůně


Dneska ráno jsem se probudila ještě za tmy a stalo se mi něco, co se objeví už jen málokdy, pocítila jsem vůni Vánoc mého dětství. Byl to jen mžik, malá chvilka, ale přesto se mi ta vzpomínka vrátila jako živá. Pocházím z vesnice a naše část baráku byla přestavěna z bývalého hospodského sálu, celý dům byl hospoda mého dědečka. A tak tu bylo všechno velké, okna velká (hrozné mytí), stropy vysoké (i po snížení skoro 4 metry) a tak není divu, že náš vánoční strom byl také vysoký. Každý rok jsme ho stavěli na jídelní stůl, což je zajímavé, menší stromky jsem na stolech viděla, ale takovýhle 2,5 metrový ještě ne. Ale asi to bylo správně, teprve tam se skvěle vyjímal, byla to ta pravá dominanta Vánoc. Kromě ozdob, byl celý ověšený čokoládovými kolekcemi, dnes se to už moc nedělá, ale víte, jaká to byla paráda, ráno vstát a jít hned ke stromku a utrhnout si lanýžovou figurku :-)) .... a jak to tam báječně vonělo.... tak přesně tu vůni jsem dneska zacítila. A možná i vím proč, včera jsem byla na Doll Prague International Competition (Mezinárodní výstava a soutěž pananek) a ta se konala v Národním domě na Náměstí Míru v Praze, před ním je kostel Sv. Ludmily a ještě před ním se v parku rozprostírá vánoční trh. Tenhle bývá moc pěkný, stejné řady stánků obklopí malé náměstíčko, vše je krásně nazdobené, ve stáncích je převážně vánoční nebo dárkové zboží, jsou tam stánky s občerstvením, uprostřed ozdobený, svítící strom..... ano, přesně tak má trh vypadat. I když tedy musím říct, že ani když jsem ho včera prošla za světla i za tmy, tak na mě vánoční atmosféra nezapůsobila. Ale možná..... možná, že si to nechávala na tu malou chvilku dneska ráno...






pátek 2. prosince 2011

Kdo to ví, odpoví...

Tak nám ten čas letí a je tu podzim se vším všudy, sluníčko vyleze z mraků opravdu už jen občas a dnešek byl, po několika dnech mlh a inverze, zase tím hezkým a slunečným. Já jsem šla přes den služebně něco někam odvézt a cestou jsem zahlédla upravený záhon se zvláštními květinami. Jelikož nosím s sebou foťák, neváhala jsem a ty zajímavé květiny jsem nafotila. Čím jsou zajímavé? Tím, že vypadají spíš jako hlávka kadeřavého salátu nebo zelí, než květina, ale třeba začalo být módní vysazovat jako okrasné květiny zeleninu? :-)) Nevím, v každém případě se mi ta neobvyklá kompozice líbila, tak jsem ji pro vás nafotila.
A pokud někdo víte, o jaké rostliny se jedná, budu docela ráda, když mi napíšete. Zelenina to samozřejmě není, budou to nějaké okrasné rostliny, mají krásně tvrdé a zkadeřené listy, to by se jíst opravdu nedalo.... i když.... kdo ví?







středa 16. listopadu 2011

Blasfémie

Ještě jsem nedočetla do konce časopisu (stejné číslo Instinktu, jako v článku minulém) a mám tady další cizí slovo, kterému ale opravdu nerozumím, možná ho někdo znáte, mě zřejmě minulo. Z kontextu věty jsem pochopila jeho význam, ale nepřeložila bych ho přesně, tak jsem se podívala, co to ta blasfémie vlastně je. A můj problém se hned ztrojnásobil, :-)) poněvadž je překládaný hned třemi významy a to: urážení, zesměšňování a rouhání. V češtině jsou to tři, zcela jiná slova, která si nejsou navzájem synonymy v celém rozsahu. Když někoho zesměšním, tak se může, ale nemusí urazit, ale můžu někoho urazit a vůbec to neznamená, že jsem ho zesměšnila, urazím ho například vulgární urážkou. Souvislost to mezi sebou má.... co ale s tím rouháním? Vím, co to je, ale stejně jsem pohledala a dozvěděla se, že rouhání = blasfémie a je to hrubá urážka nebo jakékoli znevážení Boha nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nehodného používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak, posunkem nebo chováním. Představte si, že až do roku 1950 bylo v Československu trestným činem a v Anglii či v Turecku za něj můžete být stíháni a odsouzeni dodnes.
A tímto vysvětlením se spojily všechny tři významy v jeden, už je mo to jasné a našla jsem si v těch významech souvislosti. Jen ta věta v časopise mohla znít ..... "Ne, takové zesměšňování nebylo v polovině 19. století možné.... a já bych byla naprosto spokojená, poněvadž bych rozuměla i bez slovníku cizích slov. Ale zas na druhou stranu, nenaučila bych se nové slovo, takže pro mé vzdělávání udělal Instinkt č. 45 naprosto vše, díky :-)) vaše předplatitelka :-)

úterý 15. listopadu 2011

Jejda!

A taky netrvalo dlouho a pár hodin po zveřejnění mého posledního příspěvku ( Je třeba soudit Šakala) byla objevena chyba v mém uvažování a tím pádem zpochybněna moje výtka k článku v Instinktu ohledně slova rukojmí. Ano, je to tak, naprosto jsem netušila, že zmíněné slovo se dá zahrnout hned pod 3 vzory pod. jmen a to pod střední (ze kterého jsem vycházela), tak pod mužský a popř. i pod ženský (v zajetí je držena ještě mladá rukojmí). Doslovně o něm napsala http://prirucka.ujc.cas.cz/ - vyjímečně může mít životné podstatné jméno i rody tři: rukojmí. Jestli jsem pochopila správně, je to právě jen tohle jedno slovo, které může používat všechny tři rody, jiné jsem tam nenalezla. A já se musím strefit zrovna do něj :-)) Jak často použiji v řeči slovo rukojmí? Jednou za čas, jednou za uherák? A hele, je to špatně. :-)) No.... to už je život. Omlouvám se tímto autorovi článku, že jsem ho považovala za nevzdělaného a předem si neověřila, že má tuto gramatickou část v pořádku. Sama pro sebe považuji tuto diskuzi za přínosnou, protože jsem se zase něco naučila a člověk se učí celý život a to je správně, že?

Je třeba soudit Šakala

A nemusela jsem čekat dlouho a už vůbec ne něco vyhledávat, nabídlo se mi to samo, a je tady další příklad použití cizího slova místo českého. Právě dneska ráno jsem si četla článek v Instinktu o teroristovi z 80tých let - Šakalovi a hle, tuhle pěknou větičku jsem tam našla: "Není ovšem jediná, která Carlose stále adoruje." Tak co myslíte, co ta dáma dělá, když ho adoruje? Obtěžuje, miluje nebo obdivuje? To poslední je správně, ale autor ho nepoužil proto, že hned v následující větě je: "Šakala obdivuje i....." a on se zřejmě nechtěl opakovat dvě věty za sebou. S tím sice souhlasím, pokud je to možné, měl by najít jiné vyjádření, ale zrovna ve spojení těchto dvou vět by to až tolik nevadilo a přesně by to vystihlo situaci. Ano, když jsou tyhle dvě věty za sebou, dojde asi každému, že adorovat je synonymum pro slovo obdivovat, ale snaha autora neopakovat se, článku spíše ublížila.
Mimochodem (možná byste někdo raději použil apropó), koukla jsem do slovníku cizích slov a u slova adorovat jsem našla:
1. (knižně) - obracet se k někomu, něčemu s adorací (zbožným uctíváním)
2. (nábožensky) - zbožňovat, uctívat
Význam: Adorovat je od slova adorace, což je náboženské uctívání. Takže adorovat znamená zbožňovat, zbožně uctívat.
Po tomhle vysvětlení se mi už použití slova adorovat nezdá až tak na místě, i když věřím, že Šakal měl a zajisté stále má své zbožňovatele.
A aby nebylo všemu utrpení konec, našla jsem ještě další chybu, ve stejném článku autor píše: "...přepadl zasedání..... a vzal na šedesát rukojmích a donutil..." tak nevím, rukojmí jako stavení, vzal si na šedesát staveních, to by asi nikdo neřekl, že? Ani nemůže, v jednotném čísle se na konci slova -ch vůbec nenachází a v množném jen v případě, že se o nich bavíme v 6. pádu jako o kom, o čem - o rukojmích. Ale vzal si koho, co - rukojmí!
Co k tomu dodat? Časopis vychází celorepublikově, předpokládám, že se články píší v nějakých editorech, které jsou dneska už na takové úrovni, že špatné slovo podtrhnou (když to umí i obyčejný word), pan redaktor by si měl, podle mého názoru, článek zkontrolovat a pokud mu tam svítí nějaká vlnovka, tak se nad tím slovem zamyslet. A pokud to neumí opravit sám, třeba taky chyběl, když se probíral střední rod :-)), pak doporučuji počíst si v odborné literatuře: http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_podstatná_jména nebo se s někým poradit. Pokud o to ovšem stojí....
(jestli to mám špatně, tak hurá do mě)

neděle 13. listopadu 2011

Vzpomínka na Paříž

Letos jsem byla poprvé v Paříži a ačkoli to zní obyčejně, pro hodně cestovatelů až nezajímavě, chtěla jsem vidět hlavně Eiffelovku. Tahle kovová dáma na mě udělala velký dojem, majestátně ční do výšky přes 300 metrů a opravdu je to kus železa, :-) stát pod ní, i na ní, byl pro mě mimořádný zážitek. Její velikost si uvědomíte teprve, až když před ní stojíte, jako všichni jsem věděla jak vypadá a dočetla se, kolik měří, ale když se začala vynořovat za stromy a byla stále větší a větší, byla jsem stejně ohromena. A co teprve v noci, to bylo podíváníčko, v každou celou hodinu se na pár minut rozbliká a všichni kolem vydechnou úžasem....