středa 16. listopadu 2011

Blasfémie

Ještě jsem nedočetla do konce časopisu (stejné číslo Instinktu, jako v článku minulém) a mám tady další cizí slovo, kterému ale opravdu nerozumím, možná ho někdo znáte, mě zřejmě minulo. Z kontextu věty jsem pochopila jeho význam, ale nepřeložila bych ho přesně, tak jsem se podívala, co to ta blasfémie vlastně je. A můj problém se hned ztrojnásobil, :-)) poněvadž je překládaný hned třemi významy a to: urážení, zesměšňování a rouhání. V češtině jsou to tři, zcela jiná slova, která si nejsou navzájem synonymy v celém rozsahu. Když někoho zesměšním, tak se může, ale nemusí urazit, ale můžu někoho urazit a vůbec to neznamená, že jsem ho zesměšnila, urazím ho například vulgární urážkou. Souvislost to mezi sebou má.... co ale s tím rouháním? Vím, co to je, ale stejně jsem pohledala a dozvěděla se, že rouhání = blasfémie a je to hrubá urážka nebo jakékoli znevážení Boha nebo jiné osoby požívající náboženské úcty, nehodného používání svatých jmen, špatné smýšlení, zlehčování; zpravidla je spácháno slovy, může však být spácháno i jinak, posunkem nebo chováním. Představte si, že až do roku 1950 bylo v Československu trestným činem a v Anglii či v Turecku za něj můžete být stíháni a odsouzeni dodnes.
A tímto vysvětlením se spojily všechny tři významy v jeden, už je mo to jasné a našla jsem si v těch významech souvislosti. Jen ta věta v časopise mohla znít ..... "Ne, takové zesměšňování nebylo v polovině 19. století možné.... a já bych byla naprosto spokojená, poněvadž bych rozuměla i bez slovníku cizích slov. Ale zas na druhou stranu, nenaučila bych se nové slovo, takže pro mé vzdělávání udělal Instinkt č. 45 naprosto vše, díky :-)) vaše předplatitelka :-)

úterý 15. listopadu 2011

Jejda!

A taky netrvalo dlouho a pár hodin po zveřejnění mého posledního příspěvku ( Je třeba soudit Šakala) byla objevena chyba v mém uvažování a tím pádem zpochybněna moje výtka k článku v Instinktu ohledně slova rukojmí. Ano, je to tak, naprosto jsem netušila, že zmíněné slovo se dá zahrnout hned pod 3 vzory pod. jmen a to pod střední (ze kterého jsem vycházela), tak pod mužský a popř. i pod ženský (v zajetí je držena ještě mladá rukojmí). Doslovně o něm napsala http://prirucka.ujc.cas.cz/ - vyjímečně může mít životné podstatné jméno i rody tři: rukojmí. Jestli jsem pochopila správně, je to právě jen tohle jedno slovo, které může používat všechny tři rody, jiné jsem tam nenalezla. A já se musím strefit zrovna do něj :-)) Jak často použiji v řeči slovo rukojmí? Jednou za čas, jednou za uherák? A hele, je to špatně. :-)) No.... to už je život. Omlouvám se tímto autorovi článku, že jsem ho považovala za nevzdělaného a předem si neověřila, že má tuto gramatickou část v pořádku. Sama pro sebe považuji tuto diskuzi za přínosnou, protože jsem se zase něco naučila a člověk se učí celý život a to je správně, že?

Je třeba soudit Šakala

A nemusela jsem čekat dlouho a už vůbec ne něco vyhledávat, nabídlo se mi to samo, a je tady další příklad použití cizího slova místo českého. Právě dneska ráno jsem si četla článek v Instinktu o teroristovi z 80tých let - Šakalovi a hle, tuhle pěknou větičku jsem tam našla: "Není ovšem jediná, která Carlose stále adoruje." Tak co myslíte, co ta dáma dělá, když ho adoruje? Obtěžuje, miluje nebo obdivuje? To poslední je správně, ale autor ho nepoužil proto, že hned v následující větě je: "Šakala obdivuje i....." a on se zřejmě nechtěl opakovat dvě věty za sebou. S tím sice souhlasím, pokud je to možné, měl by najít jiné vyjádření, ale zrovna ve spojení těchto dvou vět by to až tolik nevadilo a přesně by to vystihlo situaci. Ano, když jsou tyhle dvě věty za sebou, dojde asi každému, že adorovat je synonymum pro slovo obdivovat, ale snaha autora neopakovat se, článku spíše ublížila.
Mimochodem (možná byste někdo raději použil apropó), koukla jsem do slovníku cizích slov a u slova adorovat jsem našla:
1. (knižně) - obracet se k někomu, něčemu s adorací (zbožným uctíváním)
2. (nábožensky) - zbožňovat, uctívat
Význam: Adorovat je od slova adorace, což je náboženské uctívání. Takže adorovat znamená zbožňovat, zbožně uctívat.
Po tomhle vysvětlení se mi už použití slova adorovat nezdá až tak na místě, i když věřím, že Šakal měl a zajisté stále má své zbožňovatele.
A aby nebylo všemu utrpení konec, našla jsem ještě další chybu, ve stejném článku autor píše: "...přepadl zasedání..... a vzal na šedesát rukojmích a donutil..." tak nevím, rukojmí jako stavení, vzal si na šedesát staveních, to by asi nikdo neřekl, že? Ani nemůže, v jednotném čísle se na konci slova -ch vůbec nenachází a v množném jen v případě, že se o nich bavíme v 6. pádu jako o kom, o čem - o rukojmích. Ale vzal si koho, co - rukojmí!
Co k tomu dodat? Časopis vychází celorepublikově, předpokládám, že se články píší v nějakých editorech, které jsou dneska už na takové úrovni, že špatné slovo podtrhnou (když to umí i obyčejný word), pan redaktor by si měl, podle mého názoru, článek zkontrolovat a pokud mu tam svítí nějaká vlnovka, tak se nad tím slovem zamyslet. A pokud to neumí opravit sám, třeba taky chyběl, když se probíral střední rod :-)), pak doporučuji počíst si v odborné literatuře: http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_podstatná_jména nebo se s někým poradit. Pokud o to ovšem stojí....
(jestli to mám špatně, tak hurá do mě)

neděle 13. listopadu 2011

Vzpomínka na Paříž

Letos jsem byla poprvé v Paříži a ačkoli to zní obyčejně, pro hodně cestovatelů až nezajímavě, chtěla jsem vidět hlavně Eiffelovku. Tahle kovová dáma na mě udělala velký dojem, majestátně ční do výšky přes 300 metrů a opravdu je to kus železa, :-) stát pod ní, i na ní, byl pro mě mimořádný zážitek. Její velikost si uvědomíte teprve, až když před ní stojíte, jako všichni jsem věděla jak vypadá a dočetla se, kolik měří, ale když se začala vynořovat za stromy a byla stále větší a větší, byla jsem stejně ohromena. A co teprve v noci, to bylo podíváníčko, v každou celou hodinu se na pár minut rozbliká a všichni kolem vydechnou úžasem....



sobota 12. listopadu 2011

Barvy podzimu

Dnes byl jeden z těch krásných, jasných, podzimních dnů, modrá obloha a sluníčko, ale mrazík už pěkně štípal do rukou. A všude okolo spousta barev, místy stále ještě zelená tráva, žlutozelená bříza, oranžové větvičky keříku, červené jeřabiny a šípky, hnědé listí.... poslední příležitost rozhlédnout se po té kráse, než ji smáčí podzimní plískanice a přikryje peřina sněhu.....

pátek 11. listopadu 2011

První mrazík

Zima je tady, sice ještě nepřijel Martin na bílém koni, ale mrazík nám dal na vědomí, že zima se už hlásí o svá práva. Jen jsem se koukla ráno z okna a viděla jsem ty namrzlé střechy aut, tak bylo jasné, že svetru už od teď neujdu. :-) Ale i tahle doba má svoji poetiku, neváhala jsem a hned po ránu jsem pořídila první záběry tohoto mrazivého dne. Jinovatka nebyla ještě všude, jen na autech, na střechách a sem tam na spadaném listí a na rostlinách. Krčila jsem se s foťákem skoro u země, jen abych získala ty nejlepší fotky zmrzlých lístků, lidi chodili okolo mě a možná si mysleli, že se mnou není něco v pořádku, ale co bych pro dobrý záběr neudělala :-)) Pokochejte se i vy, všechno tohle jsem nafotila na obyčejném, pražském, panelákovém sídlišti, věřili byste?




čtvrtek 10. listopadu 2011

Hotovo, začínáme :-))

A je hotovo, blog je na světě. Upravený, nabarvený, opatřený rubrikami, připravený k zveřejňování mých názorů, postřehů a myšlenek. Říkáte si, takových blogů je, zase další, co se potřebuje vypovídat ....... ano, já vím, ale vedla mě k tomu zkušenost z mých webových stránek http://www.erica.cz, kde uveřejňuji veškerou svoji tvorbu, včetně mého povídání k různým akcím, ale protože jsou to stránky statické, bez možnosti okamžité reakce, chybí mi tam ta rychlá odezva. Třeba by si někdo rád popovídal, na něco konkrétního se zeptal, upřesnit si něco.... právě teď máte šanci. Neslibuji, že tu budu sedět od rána do večera, ale jak to půjde, budu tady :-)

První

Zdravím všechny v tomto uspěchaném světě. Všechny, kteří se na chvíli zastavili a jsou ochotní si přečíst pár řádků od někoho, kdo sice nemá patent na rozum, ale sem tam si chce jen tak popovídat a možná i něco okomentovat. Kdo mě zná, ten ví, že jsem člověk tvořivý hlavně rukodělně, ale psaní považuji za velice tvořivou činnost také. Nezachází se tam jehlou nebo háčkem, ale se slovy a já poslední dobou hodně trpím, když vidím a slyším, jak upadá schopnost mladých lidí psát.... spíš... psát dobře a bez chyb. Vždyť jsme všichni přece chodili do školy, jak je možné, že neumí ani vyjmenovaná slova? Základ, který mi zůstal v hlavě celý život, a i když bych dneska ta jednotlivá slovíčka nevyjmenovala, chybu v nich udělám zřídkakdy. Tak proč vlastně ten náš jazyk a jeho správné používání tak upadá? Něco málo by se našlo, třeba vliv angličtiny na všechno okolo nás. Angličtinu jako jazyk mám moc ráda, jsem pyšná na to, že se domluvím, že si přečtu knihu, že se necítím tak ztracená v zahraničí, ale.... pokud to není nutné a existuje pro to slovo česká varianta, pak volím češtinu. Ano, není to tak světácké, možná je to i nemoderní, ale bude mi rozumět každý. Vždycky, když narazím v časopise nebo novinách na větu typu: ... byl to nevídaný sukces (čti, jak vidíš)... tak se mi otevírá kudla v kapse, kdybych nějakou měla. Neangličtináři, víte, co je to sukces? To je anglické slovo success (úspěch), které se čte sakses, ale nějaký chytrák ho použil v psané verzi a dopadlo to takhle. Proč vůbec někdo měl potřebu použít tohle slovo v anglickém tvaru a ještě ho zprznit, to nevím. Ale nevypadá to dobře, nezní to dobře a polovina národa neví, co to znamená. Ať žije čeština!
A abych hned na začátek jen nepranýřovala, víte, na čem mě nachytáte? Zrovna koukám do pravidel, jestli jsem správně napsala "mě" anebo jestli tam mělo být spíš "mně" :-D a taky na čárkách mezi větami, sice se většinou trefím, ale někdy je to na hraně.