středa 26. prosince 2012

A je po Vánocích...

Nevím, jak vám, ale nám ty Vánoce vždycky tak nějak uletí.... ani nevíme jak a jsou pryč. Naštěstí nejsem vyznavačka šíleného nakupování, lítání po obchodních centrech (letos v předvánočním čase jsem nebyla ani v jednom), přehánění to s vařením, přejídání se..... zkrátka, všechno mám ráda přiměřeně. A tak vím, že se to stejně nikdy všechno nesní a jelikož my se doma neumíme přejídat, najíme se normálně, jak máme hlad, tak potom není potřeba toho uvařit tuny. Takže čas vánoční pro mě znamená opravdu docela klídek, žádný stres, těším se na pohádky, u toho si hezky usmažím řízky, udělám jednohubky a salát a užívám si dnů volna s rodinou. Anebo jako letos - chřipky :-).
 Letošní stromeček byl červený. Jak myslíte, že je velký? Je malinký, jen 30 cm, půjčuji si ho od panenek :-) a to proto, že se nám pořádný, velký stromek nechce stavět, to víte, jak děti odrostou..... ale nebude to trvat dlouho, jen co povyroste vnučka, bude už zase řádný strom na svém místě.
Řízky a salát, jasná klasika, bohužel jsou to řízky kuřecí, kluci nějak rybu nemusí. A já si jí sama pro sebe tady nedělám, ryby jinak jím docela často, ale mám raději jiné, než kapra, takže i já se přikloním ke klasickému řízku. Když jsme byly malé děti, tak taťka nazdobil mísu se salátem takhle nějak a já to čas od času udělám taky. Je to takové malé zavzpomínání na dětství. Cukroví moc nedělám, jsme spíše na maso než na sladké, ale čokoládové a kokosové kuličky si dáme rádi.
A nakonec horký nápoj, byť letošní Štědrý den byl nezvykle teplý. V Drážďanech na trzích se pilo nejen svařené víno, ale i vaječný punč. Moc nám chutnal, navíc právě mrzlo, takže něco teplého do žaludku se hodilo a tak kamarádka našla recept, který by mohl být on. Já jsem taky pohledala, něco málo doplnila a tady je: 
1/2 lahve vaječného koňaku, 1/4 litru sladkého bílého vína (Muskat Ottonel), 1/4 litru šťávy z pomeranče, 1 vanilkový cukr, já přidala ještě kousek celé skořice a 5 hřebíčků. Připravte si vodní lázeň, do ní dejte hrnec s vínem a pom. šťávou, přidejte van. cukr, skořici a hřebíčky, zamíchejte a nechte prohřát. Pak pomalu, s metličkou v ruce přimíchávejte vaječný koňak, no a míchejte až do konce, aby se nesrazil, komu se zdá málo sladké, přislaďte si, já přidala jen jednu lžičku cukru. Když už je to všechno horké, nalijte do hrnečku, udělejte čepici ze šlehačky, posypte skořicí a můžete konzumovat. Příště bych asi zvolila jiné víno, možná nějaký sladký tokaj, ten muškát byl výraznější, koření být nemuselo, ale nevadilo, pom. šťávu jsem poctivě vymačkala, ale našla jsem recept i s pomerančovým džusem, takže na experimentování je ještě prostor, nicméně vaječný punč chutnal báječně a vypadal stejně jako v Drážďanech, no podívejte :-). 


pondělí 24. prosince 2012

Staré známky

Sérii starých pohlednic jsem nemohla ukončit jinak, než ukázkou jejich druhé, neméně zajímavé strany. Pohledy jsou už opravdu staré, takže rubové strany ponechám tak, jak jsou, jsou to jen přáníčka, ne žádné osobní dopisy, ale podívejte se, jak hezky lidi psali, myslím tím rukopis a pak nezapomeňte na známky v rohu, kohopak že to tam máme?
Poznáváme všichni, že? Pohlednice je z doby Velkoněmecké říše, kdy Čechy a Morava byly takovou autonomní součástí říše, oficiálně Protektorát Čechy a Morava. Tady ještě několikrát.
A tady už naši prezidenti, pěkně popořádku, jako první T. G. Masaryk, na druhém pohledu je na další známce generál Milan Rastislav Štefánik.
A druhý předválečný prezident Edvard Beneš.
A jelikož korespondence pokračovala i po válce, tak tady máme i Klementa Gottwalda.

neděle 16. prosince 2012

A zase zima....

Zimu nemám moc ráda, ale mám ráda sníh. Když padá a pod nohami krásně křupe, když udělá krásné, bílé čepice i na těch nejošklivějších věcech a tím pádem tak trochu uklidí.... ano, uznávám, nevydrží to dlouho, píšu to ve chvíli, kdy za oknem prší a bílá peřina se mění ve špinavou břečku. Ale právě proto sem dávám pár obrázků ze dne, kdy bylo krásně, mrazivo a zima vypadala opravdu jako zima. No není to nádherné?

pondělí 26. listopadu 2012

Carrer Comtal

Ptáte se, co to asi je Carrer Comtal? Je to stará ulička v gotické čtvrti Barcelony a i když jsme neměli o dovolené přebytek času, stejně jsem se rozhodla u každých dveří s číslem popisným postát a vyfotit ho. Mrkněte na obrázek a uvidíte proč. Hodně nápisů v Katalánsku, možná i jinde ve Španělsku, to zatím nevím, ale v katalánských městech a vesnicích ano, je vyvedeno na dlaždicích. A ty dlaždice jsou moc hezky dekorované a to vytváří typickou atmosféru onoho místa. Čísla domů v ulici Comtal byla taky na dlaždicích, ale kromě čísla se tam nacházejí i obrázky řemeslníka, který v tom kterém čísle bydlel. A řemeslníci jsou tam vyobrazeni i se svými výrobky a dílnami. Dnes už to neplatí, ale dobře se na to kouká :-) je to veselé a nápadité a dýchá to starými časy a je fajn, že to udržují. Tak se podívejte na tu krásu, udělala jsem z ní takovou malou mozaiku...

sobota 3. listopadu 2012

Místo krbu...

Tak si tak včera jdu na kontrolu k doktorovi a protože jsem měla dost času, tak jsem při výstupu z metra trošku okouněla okolo sebe a zaujala mě reklama. To je s podivem, já jsem na reklamu poměrně imunní, ale to, co mě zaujalo, bylo hodně nezvyklé a proto to připoutalo mojí pozornost a dokonce mě to přinutilo vytáhnout foťák z kabelky a vyfotit.
O co jde? O maličkost :-) nabízeli svetr.... řeknete si, svetr, no a co? Ale jaký svetr? Tak v první řadě je teplý, pletený, použili na něj spoustu vzorů a různobarevných vln, takže by se dalo říct, že bude i trochu veselý a ztřeštěný...... ano ztřeštěný je, to sedí, ale jinak.... nevím, jak to nazvat..... pro mě je zkrátka ošklivý a dorazili to tím zipem přišitým na pletenině, asi to byla práce nějakého hodně alternativního návrháře. Jako druhá mě pak vyděsila cenovka, jsem ochotná zaplatit jakési peníze za svetr, když si ho neumím uplést, ale 4.399,- Kč za svetr zkrátka nedám. A jako třetí mě vyděsil onen nápis, který jsem použila jako název článku - místo krbu :-) no nevím, nevím, jestli i ten nejvíc hřejivý svetr dokáže nahradit teplo a krásu plamenů v zapáleném krbu. Mimochodem, když si přihodím tisícovku, tak jsem schopná si koupit ta nejlevnější krbová kamna u nás a věřte, že bych z nich měla větší radost, než z tohohle super svetru, ale asi nejsem ta správná osoba, která umí ohodnotit jeho kvality. A co vy, jak se vám líbí?

čtvrtek 18. října 2012

Sagrada Familia - Barcelona

Další, velice slavnou, stavbou architekta Gaudího, kterou jsme navštívili byl budoucí chrám Smíření zasvěcený Svaté rodině. Chrám anebo katedrálu či baziliku (všechna tato jména jí dávají a pan průvodce nám vyjasnil rozdíl, jen já jsem to zapomněla) najdete v centru Barcelony, v obvodě Eixample, staví se již od roku 1882 a je to hlavně z toho důvodu, že se staví pouze z dobrovolných příspěvků a darů, tudíž jsou zde i roky, kdy peníze nejsou a nestaví se. Dokončena by měla být v roce 2026, ke stému výročí úmrtí Antonia Gaudího.
Když se řekne Sagrada Familia, tak to znamená neskutečně velkou a monumentální stavbu, plnou alegorií, příběhů, detailů, zvláštností a divností, a bylo mi jasné, že nemůžu být v Barceloně a nevidět ji na vlastní oči. Byla jsem tam, viděla ji, ale pocity mám smíšené, vlastně jsem z toho vůbec nebyla nadšená. Z obrázků jsem věděla, že je obklopena městskou zástavbou, ale nevím proč, čekala jsem alespoň nějaký parčík okolo a ne 4 rušné ulice. Takže zmatek, hukot, šílené spousty lidí, fronta, která se točila přes tři rohy, nafotit se to pořádně nedalo, protože jsme odevšad byli blízko, samý jeřáb a míchačky a náklaďáky....... hmmmmm..... správně tušíte, tohle všechno dohromady mi zkrátka zkazilo celý dojem z tohoto úžasného chrámu :-( A tak jsem si koupila pár pohlednic se Sagradou, kde je chrám krásně z výšky nafocený, jeřáby jsou zaretušované a když se budu chtít kochat pohledem na tu krásu, tak se na ně podívám anebo si projedu internet s oficiálními záběry, ty moje amatérské nestojí za nic a opravdu si teď můžu jen říct, ano, byla jsem tam, viděla jsem ho. Tím mu neubírám nic na jeho velkoleposti a genialitě, jen jsem si to nemohla pořádně vychutnat a pochybuji, že kdykoli v budoucnosti se to komukoli povede, vždycky to bude tahák pro turisty a tak tam bude vždy nacpáno, což je ale zcela v pořádku, kdo byl v Barceloně a neviděl Sagradu, jako by tam nebyl.... :-))

pondělí 15. října 2012

Svítání

Kdysi jsem ráda fotila západy a východy slunce, ale po nějaké době jsem zjistila, že se některé opakují... no, asi neopakují, ale mají podobnou atmosféru a tak jsem už pár let žádný nenafotila. Až dnes.... dnešek není vůbec hezký den, ráno mlha, je zataženo, obloha šedá, takže by člověk ani neřekl, že takhle krásné svítání vůbec mohlo být. Samozřejmě, že největší kulisu pro světlo z vycházejícího slunce udělají mraky, samotné slunce nefotím ráda, protože mým amatérským foťákem se nedá slušně nafotit, vždycky z toho vznikne  nepříliš hezká svítící koule :-), nevadí, mráčky tentokrát opět nezklamaly.

neděle 14. října 2012

Park Güell - Barcelona

Nemusíte být zrovna zapálení do architektury, abyste někdy ve svém životě neslyšeli o španělském architektovi a staviteli Antoniu Gaudím. Jeho stavby se vyznačují tím, že jsou, jemně řečeno, velice zvláštní. Já bych řekla, že až potrhlé a bláznivé a to je právě to, co na něm obdivujeme. Že dokázal své fantazijní vize dostat do skutečných domů, chrámů, parků, že našel mecenáše, kteří ho v tom podporovali a díky tomu se dnes můžeme na ony zvláštní stavby podívat. Jak se v nich budete cítit, to je zcela váš osobní pocit a názor, já byla hodně zvědavá, jak na mě budou působit, Park Güell se mi líbil, asi proto, že byl barevný a barvy já mám ráda. Také domečky u vchodu parku jsou malebné, působí jako domečky z pohádky. Naopak trochu děsivě na mě působily zakryté promenády, jejichž sloupy a kameny jsou celé špičaté a vypadají jako otevřená tlama žraloka.... ale mozaiky, ty jsou úchvatné, však jsem je taky vzala útokem, podívejte :-)

čtvrtek 11. října 2012

Špičaté zelí :-))

neboli zelí hispi, pointed cabbage, hearted/sweetheart cabbage, ano, pod tolika jmény můžete najít tohle špičaté zelí na trhu, já osobně jsem ho viděla poprvé. Jak chutná, ještě nevím, ale prý je jemnější, lahodnější, šťavňatější a křehčí, tak uvidíme. A vypadá to, že takhle roste samo, zprvu jsem přemýšlela, jak ho asi tvarují při růstu.... ale ne, to je taková odrůda.... tedy alespoň myslím, moc jsem po tom nepátrala.

neděle 7. října 2012

Střípky ze Španělska

Na konci září jsme byli na dovolené ve Španělsku, konkrétně v Katalánsku a byl to poznávací zájezd, tudíž jsme se celý týden nezastavili..... ale proto jsme tam jeli, že? Odpočívat můžu doma! Nemám ještě zpracovanou galerii fotek, nafotila jsem jich skoro 7 tisíc, takže to bude chvíli trvat, ale přece jen jsem něco už zpracovala a vyrobila koláže.... první čtyři jsou z letoviska Blanes, tam jsme byli v botanické zahradě, ale já vám přináším fotky z přístavu, který se mi moc líbil, a druhé letovisko se jmenovalo Tossa de Mar, je velice známé, starodávné, malebné.... a bylo moc hezky, takže vznikly ty krásně kýčovité fotky s modrým mořem a blankytnou oblohou..... vůbec na tom nepoznáte, že foukal takový vítr, že jsme byli poslední loď, která se plavila z Tossy do Lloretu, pak už byly plavby zakázané. A že to házelo :-)) ne všem se to líbilo, ale mě ano, ještě jsem seběhla do podpalubí natočit vlny zblízka, sotva jsem se udržela na nohou a kapitán mi kapánek nadával (španělsky), ale co bych neudělala pro dobrý snímek, že? :-)))))))))