čtvrtek 18. října 2012

Sagrada Familia - Barcelona

Další, velice slavnou, stavbou architekta Gaudího, kterou jsme navštívili byl budoucí chrám Smíření zasvěcený Svaté rodině. Chrám anebo katedrálu či baziliku (všechna tato jména jí dávají a pan průvodce nám vyjasnil rozdíl, jen já jsem to zapomněla) najdete v centru Barcelony, v obvodě Eixample, staví se již od roku 1882 a je to hlavně z toho důvodu, že se staví pouze z dobrovolných příspěvků a darů, tudíž jsou zde i roky, kdy peníze nejsou a nestaví se. Dokončena by měla být v roce 2026, ke stému výročí úmrtí Antonia Gaudího.
Když se řekne Sagrada Familia, tak to znamená neskutečně velkou a monumentální stavbu, plnou alegorií, příběhů, detailů, zvláštností a divností, a bylo mi jasné, že nemůžu být v Barceloně a nevidět ji na vlastní oči. Byla jsem tam, viděla ji, ale pocity mám smíšené, vlastně jsem z toho vůbec nebyla nadšená. Z obrázků jsem věděla, že je obklopena městskou zástavbou, ale nevím proč, čekala jsem alespoň nějaký parčík okolo a ne 4 rušné ulice. Takže zmatek, hukot, šílené spousty lidí, fronta, která se točila přes tři rohy, nafotit se to pořádně nedalo, protože jsme odevšad byli blízko, samý jeřáb a míchačky a náklaďáky....... hmmmmm..... správně tušíte, tohle všechno dohromady mi zkrátka zkazilo celý dojem z tohoto úžasného chrámu :-( A tak jsem si koupila pár pohlednic se Sagradou, kde je chrám krásně z výšky nafocený, jeřáby jsou zaretušované a když se budu chtít kochat pohledem na tu krásu, tak se na ně podívám anebo si projedu internet s oficiálními záběry, ty moje amatérské nestojí za nic a opravdu si teď můžu jen říct, ano, byla jsem tam, viděla jsem ho. Tím mu neubírám nic na jeho velkoleposti a genialitě, jen jsem si to nemohla pořádně vychutnat a pochybuji, že kdykoli v budoucnosti se to komukoli povede, vždycky to bude tahák pro turisty a tak tam bude vždy nacpáno, což je ale zcela v pořádku, kdo byl v Barceloně a neviděl Sagradu, jako by tam nebyl.... :-))

pondělí 15. října 2012

Svítání

Kdysi jsem ráda fotila západy a východy slunce, ale po nějaké době jsem zjistila, že se některé opakují... no, asi neopakují, ale mají podobnou atmosféru a tak jsem už pár let žádný nenafotila. Až dnes.... dnešek není vůbec hezký den, ráno mlha, je zataženo, obloha šedá, takže by člověk ani neřekl, že takhle krásné svítání vůbec mohlo být. Samozřejmě, že největší kulisu pro světlo z vycházejícího slunce udělají mraky, samotné slunce nefotím ráda, protože mým amatérským foťákem se nedá slušně nafotit, vždycky z toho vznikne  nepříliš hezká svítící koule :-), nevadí, mráčky tentokrát opět nezklamaly.

neděle 14. října 2012

Park Güell - Barcelona

Nemusíte být zrovna zapálení do architektury, abyste někdy ve svém životě neslyšeli o španělském architektovi a staviteli Antoniu Gaudím. Jeho stavby se vyznačují tím, že jsou, jemně řečeno, velice zvláštní. Já bych řekla, že až potrhlé a bláznivé a to je právě to, co na něm obdivujeme. Že dokázal své fantazijní vize dostat do skutečných domů, chrámů, parků, že našel mecenáše, kteří ho v tom podporovali a díky tomu se dnes můžeme na ony zvláštní stavby podívat. Jak se v nich budete cítit, to je zcela váš osobní pocit a názor, já byla hodně zvědavá, jak na mě budou působit, Park Güell se mi líbil, asi proto, že byl barevný a barvy já mám ráda. Také domečky u vchodu parku jsou malebné, působí jako domečky z pohádky. Naopak trochu děsivě na mě působily zakryté promenády, jejichž sloupy a kameny jsou celé špičaté a vypadají jako otevřená tlama žraloka.... ale mozaiky, ty jsou úchvatné, však jsem je taky vzala útokem, podívejte :-)

čtvrtek 11. října 2012

Špičaté zelí :-))

neboli zelí hispi, pointed cabbage, hearted/sweetheart cabbage, ano, pod tolika jmény můžete najít tohle špičaté zelí na trhu, já osobně jsem ho viděla poprvé. Jak chutná, ještě nevím, ale prý je jemnější, lahodnější, šťavňatější a křehčí, tak uvidíme. A vypadá to, že takhle roste samo, zprvu jsem přemýšlela, jak ho asi tvarují při růstu.... ale ne, to je taková odrůda.... tedy alespoň myslím, moc jsem po tom nepátrala.

neděle 7. října 2012

Střípky ze Španělska

Na konci září jsme byli na dovolené ve Španělsku, konkrétně v Katalánsku a byl to poznávací zájezd, tudíž jsme se celý týden nezastavili..... ale proto jsme tam jeli, že? Odpočívat můžu doma! Nemám ještě zpracovanou galerii fotek, nafotila jsem jich skoro 7 tisíc, takže to bude chvíli trvat, ale přece jen jsem něco už zpracovala a vyrobila koláže.... první čtyři jsou z letoviska Blanes, tam jsme byli v botanické zahradě, ale já vám přináším fotky z přístavu, který se mi moc líbil, a druhé letovisko se jmenovalo Tossa de Mar, je velice známé, starodávné, malebné.... a bylo moc hezky, takže vznikly ty krásně kýčovité fotky s modrým mořem a blankytnou oblohou..... vůbec na tom nepoznáte, že foukal takový vítr, že jsme byli poslední loď, která se plavila z Tossy do Lloretu, pak už byly plavby zakázané. A že to házelo :-)) ne všem se to líbilo, ale mě ano, ještě jsem seběhla do podpalubí natočit vlny zblízka, sotva jsem se udržela na nohou a kapitán mi kapánek nadával (španělsky), ale co bych neudělala pro dobrý snímek, že? :-)))))))))

Staré pohlednice 6

Další staré pohlednice jsou VELIKONOČNÍ, nemůžou chybět vajíčka, kuřátka, jehňátka a ptáčci. Ale všechno je spíš takové romantické, jarní, malované vajíčko není ani na jednom obrázku, docela by mě zajímalo, od kdy se vlastně vajíčka zdobíla...... trošku jsem popátrala a zjistila, že vajíčka se darovala už před 5000 lety, ale barvit se začala až v 18. století. Nejdříve jen na červeno, aby tak připomínaly prolitou Kristovu krev, pak se přidaly nápisy a kresby a u toho už zůstalo. Ti nejbohatší si nechávali dělat vajíčka od zlatníků a to už byly opravdu krásné šperkařské kousky, ale myslím, že to s normálními Velikonocemi nemělo už nic společného.