středa 26. prosince 2012

A je po Vánocích...

Nevím, jak vám, ale nám ty Vánoce vždycky tak nějak uletí.... ani nevíme jak a jsou pryč. Naštěstí nejsem vyznavačka šíleného nakupování, lítání po obchodních centrech (letos v předvánočním čase jsem nebyla ani v jednom), přehánění to s vařením, přejídání se..... zkrátka, všechno mám ráda přiměřeně. A tak vím, že se to stejně nikdy všechno nesní a jelikož my se doma neumíme přejídat, najíme se normálně, jak máme hlad, tak potom není potřeba toho uvařit tuny. Takže čas vánoční pro mě znamená opravdu docela klídek, žádný stres, těším se na pohádky, u toho si hezky usmažím řízky, udělám jednohubky a salát a užívám si dnů volna s rodinou. Anebo jako letos - chřipky :-).
 Letošní stromeček byl červený. Jak myslíte, že je velký? Je malinký, jen 30 cm, půjčuji si ho od panenek :-) a to proto, že se nám pořádný, velký stromek nechce stavět, to víte, jak děti odrostou..... ale nebude to trvat dlouho, jen co povyroste vnučka, bude už zase řádný strom na svém místě.
Řízky a salát, jasná klasika, bohužel jsou to řízky kuřecí, kluci nějak rybu nemusí. A já si jí sama pro sebe tady nedělám, ryby jinak jím docela často, ale mám raději jiné, než kapra, takže i já se přikloním ke klasickému řízku. Když jsme byly malé děti, tak taťka nazdobil mísu se salátem takhle nějak a já to čas od času udělám taky. Je to takové malé zavzpomínání na dětství. Cukroví moc nedělám, jsme spíše na maso než na sladké, ale čokoládové a kokosové kuličky si dáme rádi.
A nakonec horký nápoj, byť letošní Štědrý den byl nezvykle teplý. V Drážďanech na trzích se pilo nejen svařené víno, ale i vaječný punč. Moc nám chutnal, navíc právě mrzlo, takže něco teplého do žaludku se hodilo a tak kamarádka našla recept, který by mohl být on. Já jsem taky pohledala, něco málo doplnila a tady je: 
1/2 lahve vaječného koňaku, 1/4 litru sladkého bílého vína (Muskat Ottonel), 1/4 litru šťávy z pomeranče, 1 vanilkový cukr, já přidala ještě kousek celé skořice a 5 hřebíčků. Připravte si vodní lázeň, do ní dejte hrnec s vínem a pom. šťávou, přidejte van. cukr, skořici a hřebíčky, zamíchejte a nechte prohřát. Pak pomalu, s metličkou v ruce přimíchávejte vaječný koňak, no a míchejte až do konce, aby se nesrazil, komu se zdá málo sladké, přislaďte si, já přidala jen jednu lžičku cukru. Když už je to všechno horké, nalijte do hrnečku, udělejte čepici ze šlehačky, posypte skořicí a můžete konzumovat. Příště bych asi zvolila jiné víno, možná nějaký sladký tokaj, ten muškát byl výraznější, koření být nemuselo, ale nevadilo, pom. šťávu jsem poctivě vymačkala, ale našla jsem recept i s pomerančovým džusem, takže na experimentování je ještě prostor, nicméně vaječný punč chutnal báječně a vypadal stejně jako v Drážďanech, no podívejte :-). 


pondělí 24. prosince 2012

Staré známky

Sérii starých pohlednic jsem nemohla ukončit jinak, než ukázkou jejich druhé, neméně zajímavé strany. Pohledy jsou už opravdu staré, takže rubové strany ponechám tak, jak jsou, jsou to jen přáníčka, ne žádné osobní dopisy, ale podívejte se, jak hezky lidi psali, myslím tím rukopis a pak nezapomeňte na známky v rohu, kohopak že to tam máme?
Poznáváme všichni, že? Pohlednice je z doby Velkoněmecké říše, kdy Čechy a Morava byly takovou autonomní součástí říše, oficiálně Protektorát Čechy a Morava. Tady ještě několikrát.
A tady už naši prezidenti, pěkně popořádku, jako první T. G. Masaryk, na druhém pohledu je na další známce generál Milan Rastislav Štefánik.
A druhý předválečný prezident Edvard Beneš.
A jelikož korespondence pokračovala i po válce, tak tady máme i Klementa Gottwalda.

neděle 16. prosince 2012

A zase zima....

Zimu nemám moc ráda, ale mám ráda sníh. Když padá a pod nohami krásně křupe, když udělá krásné, bílé čepice i na těch nejošklivějších věcech a tím pádem tak trochu uklidí.... ano, uznávám, nevydrží to dlouho, píšu to ve chvíli, kdy za oknem prší a bílá peřina se mění ve špinavou břečku. Ale právě proto sem dávám pár obrázků ze dne, kdy bylo krásně, mrazivo a zima vypadala opravdu jako zima. No není to nádherné?