neděle 22. září 2013

San Pellegrino

San Pellegrino je malé městečko na úpatí lombardských Alp, byli jsme tady ubytovaní v hotelu Riposo, je to asi 80 km od Monzy. Vesničky v horách jsou vcelku malebné, hlavně na první pohled a zdálky, každá má kostel se zvonem, jehož soukolí je, na rozdíl od českých zvonic, odhalené. Na vrcholu zvonice je velice často místo kříže socha, to jsem také ještě nepotkala. Trochu překvapující je, že tam není moc malých rodinných domků, které bych v horské vesnici čekala, ale spíše takové 2-4 patrové činžáky. A co na ten druhý pohled je zvláštní? Je to tam taky samá továrna, což zcela kazí dojem z jinak krásné horské přírody. San Pellegrino je známé svojí pramenitou, horskou vodou, kterou vyváží do celého světa, nevím, jestli ty cisterny naproti hotelu byly plné právě téhle vody nebo něčeho jiného, v každém případě, celý ten technický komplex hned na začátku městečka se tam vůbec nehodil. Ta továrna uprostřed je výrobna vína, kde jsme absolvovali exkurzi, ochutnávku a nákup italského vína, bylo dobré :-). Poslední noční snímky jsou z Pellegrina, přece jen se tam najde i starší, historická část a ti tři pánové, to je večerní pohodička u hotelu, delegát Jirka a páni řidiči Láďa a Láďa :-).

čtvrtek 19. září 2013

Miláno

Před návštěvou Monzy jsme absolvovali krátký výlet po Miláně, sice byl krátký, ale stačil. Proč? Protože Miláno je průmyslové město a jako takové není moc hezké. Za zhlédnutí stojí snad jen jeho historické jádro, je velice malé,  v podstatě náměstí, pár ulic, které k němu vedou a hlavní ulice k pevnosti s parkem. Tam jsme také zaparkovali a z pevnosti Sforzesco po Via Dante jsme se dostali k náměstí Piazza Duomo, kde stojí katedrála Narození Panny Marie Duomo di Milano. Je obrovská, čtvrtá největší na světě, začala se stavět v roce 1386 a definitivně byla dokončena v roce 1965. Uvnitř jsme nefotili, dalo se to zaplatit, ale nějak to nebylo potřeba, trochu mě její vybavení zklamalo. Zvenčí je nádherně zdobená, obsahuje přes 2 tisíce soch, ale uvnitř byla mnohem jednodušší, krásná, ale ne tak nazdobená, jako jiné katedrály. Naproti je slavná pasáž Vittorio Emanuelle, kde najdete nejvyhlášenější módní značky (Prada, Vuitton), jak by ne, vždyť Miláno je město módy. Ten jednoduchý dům na dalším náměstí, to je slavná opera La Scala, opět překvápko, čekala jsem honosnou a zdobenou historickou budovu, ale naopak má velice střízlivý exteriér, zkrátka je slavná kvůli umělcům a ne kvůli architektuře. 
Zbytek města je zastavěný činžovními domy, popř. paneláky, byť jiného stylu, ale vedou tam obytné a většinou vyšší domy, vilky nebo malé rodinné domy jsme tam nikde nezahlédli. Samozřejmě je tam hodně administrativních budov, nákupních center, technických zařízení..... no jak jsem psala, nic moc krásného jsem na tom neshledávala. Ale být v Itálii a nedat si jejich zmrzlinu, to bylo nemyslitelné, no a dali jsme si takové ty zvláštnější druhy, co nedělá každá cukrárna, i když věřím, že bych je koupila i u nás, jenže u nás chodím maximálně na vanilkovou :-). Tak tady jsem si dala skořicovou a tiramisu, syn si dal ovocné - mango a meloun. Na poslední fotce je stadion, který je zajímavý tím, že má vlastně dvě jména: San Siro - to v případě, že tam hraje AC Milan a Giuseppe Meazza, to když tam hraje Internazionale Milano.